Možná je to krok zpět, pro mě je to krok vpřed začít psát blog. Napadlo mě to takhle jednou při večerním uspávání dcery. Jsou to takové volné chvíle pro myšlenky a někdy mi jich chodí opravdu mnoho. Nevím, jestli má někdo zaplněnêjší poznámky v telefonu myšlenkama než já. Tolik textu, úvah, rozjímání, který nikdo nikdy neuvidí. Ale proč ne? Proč bych se o ně nemohla podělit takhle? Jsem nejvíce aktivní na Instagramu. ale co si budeme povídat, málokdo je tam kvůli zastavení se a zamýšlení se nad příspěvkem a co tím autor chtěl říct. Proto mi přišlo jako ideální nápad se s tímto přesunout sem - na můj soukromý prostor bez žádnýho "pokračování v komentáři". Někdy je totiž příliš náročné vyždímat původní myšlenku na jeden příspěvek. A tady mám prostoru kolik chci.
Dalším důvodem začít blog bylo, že už delší dobu hledám. Hledám sama sebe, v obrazech, mateřství, kariéře, poslání... A teď mě to přivedlo k psanému slovu.
No a protože dávat myšlenky do písmen mě moc baví, tak to dohromady dává smysl. A zvládnu to i večer, když myšlenky přicházejí a dcera vedle mě usíná.
Comments