Co vznikne, když přestaneš kontrolovat směr a necháš věci jen plynout? Možná právě tehdy se nejvíc přiblížíš sama sobě.

​

Obraz vznikal po období práce na zakázku. Po týdnech, kdy tu byl jasný výsledek a očekávání, přišel prostor bez plánu. Jen já, barvy a emoce, které se postupně přelévaly na plátno. 

​

Bez konkrétní inspirace. Bez cíle. Jen proces.

​

Vrstva po vrstvě vznikaly barevné přechody, linie a teplo, které se nedaly uspěchat. Obraz se skládal pomalu, přirozeně. Spíš jako pocit než záměr.

​

Je v něm klid, jemná energie, která nic netlačí a přesto proměňuje atmosféru prostoru.

​

Teplé tóny přinášejí pocit bezpečí a zpomalení. Jemné přechody nechávají oči i mysl na chvíli odpočinout. A vrstvy v obraze připomínají, že ne všechno musí být hned jasné, aby to mělo svůj význam.

​

Časem si ho člověk přestane prohlížet a začne ho vnímat.

​

Tohle je obraz pro chvíle, kdy si potřebuješ oddychnout od hluku kolem sebe a znovu vnímat přítomný moment. 

​

​​

Jak může působit v místnosti?

• vnášet do prostoru teplo a klid

• pomáhat zpomalit a soustředit se

• vytvářet pocit bezpečí a přítomnosti

​

​

Je to obraz, který zklidňuje a zároveň vytváří pocit, že být tady je dost.