K umění mě to táhlo už od dětství.
Jen jsem dlouho nevěděla, jak moc důležitou součástí mého života jednou bude.

 

Po studiu grafického designu jsem chvíli hledala svou cestu. Zkusila jsem vysokou školu, práci grafičky i vlastní kavárnu. Právě kavárna mi ale ukázala, jak moc člověk může ztratit sám sebe, když dlouhodobě funguje pod tlakem a bez svobody.

 

A právě tehdy mě život vrátil zpět k umění.

 

Nejdříve jsem malovala portréty, ale časem jsem cítila, že mě svazuje přílišná snaha o dokonalost. Hodiny detailů, kopírování reality a perfekcionismus mi začaly brát radost z tvorby.

​​

Pak přišla abstrakce.

 

A s ní něco, co mi do té doby chybělo — svoboda.

 

Svoboda tvořit intuitivně.
Nevysvětlovat. Nesnažit se o dokonalost. Jen vnímat.

 

Dnes vznikají mé obrazy převážně podle pocitu a energie daného okamžiku. Každý z nich se na chvíli stává součástí mého domova, než si najde svého člověka.

 

Věřím, že abstraktní obraz není jen něco, na co se díváme.
 

Je to něco, co v nás něco probouzí.

 

A možná právě proto si v nich každý nachází něco jiného.