Co když právě to, co dnes vypadá jako pauza, je ve skutečnosti zrání?

 

Obraz „It Takes Time“ vznikal po delší pauze. Byl jedním z těch obrazů, které nechtějí být uspěchané, ale potřebují dozrát v čase.

 

Vznikal ve vrstvách, postupně, s návraty i s obdobím, kdy na něj nebylo možné sáhnout. Celkově trval déle než dva roky.

​

Od začátku v sobě nesl spontánnost a organický pohyb. Barvy se přirozeně prolínaly, rozvíjely a znovu vracely k sobě. Některé části vznikaly intuitivně, jiné se objevily až po čase, jako by si obraz sám řekl, kdy je připravený pokračovat.

​

Je to obraz o zrání. O procesu, který se nedá urychlit. O tom, že i když něco na chvíli stojí, neznamená to, že se nic neděje. Někdy právě v těchto chvílích vzniká to nejdůležitější. Jen to chce...čas.

​

A možná je to i připomínka, že klid nepřichází až po všem. Někdy se rodí přímo uprostřed pohybu.

​

Tohle je obraz pro chvíle, kdy potřebuješ zpomalit, vrátit se k sobě a dovolit věcem, aby se otevřely ve svém vlastním čase.

​

Jak může působit v místnosti?​

• přinášet do prostoru klid a jemný pohyb

• připomínat zpomalení a návrat k sobě

• fungovat jako vizuální zastavení během dne

• působit živě, ale ne rušivě

​

Originál pro prostor, který chce působit klidně, organicky a s hloubkou.