Co když existuje místo, kterým musíš projít, abys znovu našla sama sebe?

 

Obraz „BRÁNA“ vznikal zcela intuitivně. Už při prvních tazích mi přišlo na mysli slovo brána. A po celou dobu malování mě nepustilo.

 

Obraz se tvořil téměř sám. Jako bych ho ani nemalovala já, ale „něco“ mě vedlo. 

 

Nikdy předtím jsem nevytvořila tak výrazně ženský obraz. Ani barvy, po kterých jsem sahala, pro mě nebyly obvyklé. Možná právě proto je pro mě tak výjimečný.

​

Z obrazu vyzařuje silná ženská energie. Teplo, jemnost, láska, bezpečí i vnitřní síla. Je v něm něco uklidňujícího a zároveň velmi živého.

Jeho teplé tóny mohou připomínat pocit domova. Místa, kde člověk může na chvíli odložit všechno, co nese.

​

„BRÁNA“ je nepřehlédnutelný obraz. V prostoru působí výrazně, ale ne agresivně. Spíš jako jemná připomínka ženskosti a síly, kterou v sobě často zapomínáme vnímat.

Právě proto vznikly i reprodukce. Protože cítím, že tenhle obraz má být na očích co nejvíce ženám.
 

Tohle je obraz pro chvíle, kdy potřebuješ znovu cítit sama sebe, svou jemnost i svou sílu zároveň.


Jak může působit v místnosti?

• vnášet do prostoru teplo a ženskou energii

• připomínat vnitřní sílu a jemnost

• vytvářet pocit bezpečí a přijetí

• stát se výrazným a nepřehlédnutelným prvkem prostoru

Výrazný originál pro prostor, který chce působit živě, hřejivě a hluboce ženskou energií.